Jindřich Plachta - cswiki.cz

Jindřich Plachta



Jindřich Plachta
Jindřich Plachta, 1941
Rodné jméno Jindřich Šolle
Narození 1. červenec 1899
Plzeň, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 6. listopadu 1951 (ve věku 52 let)
Praha, Československo
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Děti
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Plachta, vlastním jménem Jindřich Šolle (1. července 1899 v Plzni[1]6. listopadu 1951 v Praze[2]), byl český herec a spisovatel.

Obsah

Mládí


Narodil se jako první dítě v rodině, měl dvě sestry. Jeho otec, montér a strojní zámečník v plzeňské Škodovce, nechtěl o herecké dráze svého syna ani slyšet. Mladý Plachta musel jít na plzeňskou obchodní akademii. V letech 19101911 byl s rodiči v ruském Bachmutu, kde otec pracoval na výstavbě lihovaru.[3] Zde Plachta chodil do ruské školy. Měl se z něj stát účetní. Později vzpomínal na svá studia: „Spíš by se našlo u krávy nadání ke hře na citeru, než u mne atom pochopení pro podvojné účetnictví.“ Během studií vystupoval Plachta potají v plzeňském divadle jako statista. A s přáteli založil ochotnický spolek Jaro.[4] Po maturitě odešel pracovat do Krakova jako úředník ve filiálce Pražské úvěrní banky.[5] Po říjnu 1918 se vrátil a zůstal v Praze, kde si našel se dvěma kamarády podnájem na Smíchově a pracoval na šekovém úřadu.

Divadelní kariéra


V Praze vzniklo po první světové válce velké množství divadélek a kabaretů. Plachta začínal v kabaretu Satyr v hostinci U Znamenáčků. Jeho první role byla pražská klepna – paní Vůněslava Acetylénová. Po zániku kabaretu se nechal zaměstnat jako suflér v kabaretu Červená sedma. Podle pamětníků mu to však moc nešlo – napovídal příliš hlasitě a afektovaně gestikuloval. Jenže obecenstvo řvalo smíchy. Proto ho šéf kabaretu Červená sedma Jiří Červený na Silvestra v roce 1921 angažoval opět jako bábu Acetylénku.[6]

Uplynulo jen několik měsíců a Jindřicha Plachtu uviděl král českých komiků Vlasta Burian. Jeho herecký projev se mu natolik zalíbil, že mu nabídl od poloviny 20. let nejdříve hostování, později i angažmá ve svém divadle. Podobně jako Jaroslav Marvan měl dělat „nahrávače“. Plachta si rychle získal přízeň publika a Burian začal cítit konkurenci. Napjatou situaci vyřešil Plachta odchodem z divadla.

V sezóně 1925/1926 vystoupil pohostinsky a bez honoráře i ve třech reprízách hry W. Shakespeara Blažena a Beneš aneb Mnoho povyku pro nic na scéně Národního divadla, kam jej přivedl režisér Karel Hugo Hilar, který jej viděl v divadle u Vlasty Buriana.[7]

Na sezónu 1929/1930 jej angažovali do Osvobozeného divadla Jiří Voskovec s Janem Werichem, kde vystoupil ve dvou hrách, např. Fata Morgana, kde hrál po boku Ference Futuristy. Na sezónu 1930/1931 se vrátil opět do Divadla Vlasty Buriana, avšak v letech 19331937 byl znovu v angažmá v Osvobozeném divadle,[8] kde zářil např. ve hrách Osel a stín či Kat a blázen, ale hlavně v revue Rub a líc. Další scény, na kterých hrál, byly Tylovo divadlo v Nuslích,[9] v letech 19381941 Kohoutovo Divadlo U Nováků a za války Nezávislé divadlo a Velká opereta (dnešní Divadlo v Dlouhé).

Po válce následovalo Divadlo 5. května (19451946), (hrající v budově dnešní Státní opery). V rámci divadla byla vytvořena herecká skupina zvaná Divadlo pod Plachtou,[10] která vyjížděla na venkov se zájezdovými představeními pod hlavičkou "Vesnického divadla". V čele této skupiny stál právě on sám. Skupina odehrála 70 představení a v říjnu 1946 ukončila výjezdová představení pro zhoršení jeho zdravotního stavu.[11] Několikrát dostal Plachta nabídku stát se členem Národního divadla. Pro svou vrozenou skromnost a malou víru ve své nadání ji dlouho odmítal. Až v letech 19481949 v Národním jednu sezonu působil [12]. Krátce působil jako umělecký vedoucí v Divadle umění lidu v Karlíně, potom od roku 1950 až do své smrti byl v Ústředním divadle československé armády (dnešním Vinohradském divadle). Jeho poslední divadelní rolí zde byla postava krejčího Ondřeje Poláka v Jiráskově hře Jan Hus.

Divadelní role, výběr

Citát


Měl zvláštní dar: dovedl se i v nesympatické postavě přiblížit svým herectvím divákovi, aniž ubral postavě její záporné rysy. Takový byl jeho Hippodromos v Oslu a stínu, takový byl jeho notář Vittorio Bartolus v Nebi na zemi. Měl jsem ho rád. Kdo znal Jindřicha Plachtu, nemohl jinak. Byl prototypem vlídnosti a v jeho plaché prostotě byla i jeho velikost.
— František Filipovský [14]

Film


Jako filmový herec začal působit ještě v éře němého filmu. Jeho herecké schopnosti se projevily až po nástupu zvukového filmu. Zahrál si již ve 20.letech v rakouském filmu Štěstí u žen (Sachsfilm, režie Otto Haas).[15] První větší roli dostal však až v sedmadvaceti letech v němé verzi filmu Dobrý voják Švejk. Filmovou hvězdou se stal na začátku třicátých let, po filmech s Vlastou Burianem a také v Mužích v ofsajdu. Výraznou postavou byl i jeho detektiv Klubíčko ve filmu Vražda v Ostrovní ulici (natočil režisér Svatopluk Innemann dle románu Emila Vachka Muž a stín), což byl první film natočený v ateliérech A–B Barrandov.[16] Do konce 2. světové války pak natočil skoro osmdesát filmů. Většina jeho rolí diváky okouzluje dodnes. Například profesor Matulka z filmu Cesta do hlubin študákovy duše (1939). Ve 30.letech byl počítán mezi šest nejslavnějších filmových hvězd (Smolík, Plachta, Haas, Nedošínská, Baarová, Mandlová).[17]

Protože byl přesvědčeným komunistou, neměl po 2. světové válce problémy přejít do zestátněného filmu. Dokonce si sám napsal scénář k filmu Pan Novák, který propagoval tehdejší heslo „70 tisíc lidí z administrativy do výroby“. Zahrál si úředníka, který je přeřazen do továrny. Ještě krátce před svou smrtí, v létě 1951 navštívil s delegací čs. filmových pracovníků Sovětský svaz.[18]

Filmografie, výběr

Spisovatel


Psal humoristické články, básně, fejetony a črty, především do Rudého práva, Tvorby, Haló-nedělních novin (zde vycházely jeho pravidelné Koutky) i Lidových novin.[19]

Literatura, výběr

Osobní život


Měl dvě sestry, Helenu a Vilmu (provdanou za architekta Hurta). Za 2. světové války byla celá rodina zapojena do ilegální odbojové činnosti, pomáhala například ukrývat odbojáře, člena ilegálního ÚV KSČ Jan Ziku.[20][21] Z prvního manželství měl dvě děti, dceru Alenu (provdanou Chvátalovou) a syna Zdeňka (nar. 1924, pozdější historik Dr. Zdeněk Šolle). Po 2. světové válce, i když nebyl zdráv, jako komunista [22] chodil na brigády do kladenských dolů a pomáhal budovat socialismus. Možná i to uspíšilo jeho předčasnou smrt ve dvaapadesáti letech. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu kulturních pracovníků Kupředu, zpátky ni krok na podporu nově vznikající Národní fronty.[23]

Místem jeho posledního odpočinku jsou Olšanské hřbitovy v Praze.

Zajímavosti


Ocenění


Osobnosti divadla a filmu vzpomínají na Jindřicha Plachtu


Svatopluk Beneš

František Kovářík

Antonín Dvořák (scénograf)

Odkazy


Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Rudé právo, 7.11.1951, s.8, Divadelní a filmový umělec Jindřich Plachta zemřel
  3. Antonín Dvořák: Jindřich Plachta, Orbis, Praha, 1962, str. 9
  4. Antonín Dvořák: Jindřich Plachta, Orbis, Praha, 1962, str. 6, 8
  5. Antonín Dvořák: Jindřich Plachta, Orbis, Praha, 1962, str. 12
  6. Antonín Dvořák: Jindřich Plachta, Orbis, Praha, 1962, str. 13
  7. Antonín Dvořák: Jindřich Plachta, Orbis, Praha, 1962, str. 21, 22
  8. Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Oddíl "Osvobozené divadlo neznámé" obsahuje záznamy improvizačně rozvinutých scén např. z her Osel a stín, Kat a blázen, Vždy s úsměvem nebo Panorama 1927-1937, v nichž vystupuje Jindřich Plachta jako jevištní partner J. Voskovce a J. Wericha.
  9. Antonín Dvořák: Jindřich Plachta, Orbis, Praha, 1962, str. 22–6
  10. Ladislav Tunys: Dobrák od kosti Jindřich Plachta, vyd. Ametyst, Praha, 2003, str. 164, 169, ISBN 80-85837-43-9
  11. Jaroslav Pucherna a kol.: Přijelo divadlo, vyd. Orbis pro Státní zájezdové divadlo, Praha, 1961, str. 14, 20
  12. Antonín Dvořák: Jindřich Plachta, Orbis, Praha, 1962, str. 44
  13. Antonín Dvořák: Jindřich Plachta, Orbis, Praha, 1962, str. 31
  14. Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, vyd. Novinář, 1982, str. 128
  15. Antonín Dvořák: Jindřich Plachta, Orbis, Praha, 1962, str. 34
  16. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, 2006, str. 25, ISBN 80-86182-51-7
  17. Antonín Dvořák: Jindřich Plachta, Orbis, Praha, 1962, str. 28
  18. Antonín Dvořák: Jindřich Plachta, Orbis, Praha, 1962, str. 56
  19. Antonín Dvořák: Jindřich Plachta, Orbis, Praha, 1962, str. 39, 50–52
  20. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 154–6, ISBN 80-86182-51-7
  21. Antonín Dvořák: Jindřich Plachta, Orbis, Praha, 1962, str. 32–3
  22. Antonín Dvořák: Jindřich Plachta, Orbis, Praha, 1962, str. 32
  23. Kulturní pracovníci v rozhodující chvíli: Kupředu, zpátky ni krok!. Rudé Právo. 25. 2. 1948, roč. 28, čís. 47, s. 1. Dostupné online .
  24. Antonín Dvořák: Jindřich Plachta, Orbis, Praha, 1962, str. 5
  25. Antonín Dvořák: Jindřich Plachta, Orbis, Praha, 1962, str. 34
  26. Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 75
  27. František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 269
  28. Antonín Dvořák: Jindřich Plachta, Orbis, Praha, 1962, str. 26

Literatura

Související články

Externí odkazy




Kategorie: Čeští herci | Čeští divadelní herci | Čeští filmoví herci | Čeští herci němého filmu | Herci Národního divadla | Herci Divadla na Vinohradech | Čeští spisovatelé | Spisovatelé píšící česky | Čeští humoristé | Čeští komici | Čeští publicisté | Fejetonisté | Členové KSČ | Českoslovenští zasloužilí umělci | Narození 1899 | Narození 1. července | Narození v Plzni | Úmrtí 1951 | Úmrtí 6. listopadu | Úmrtí v Praze | Pohřbení na Olšanech | Herci Osvobozeného divadla



Poslední aktualizace: 13.11.2020 09:54:51 CET

Zdroj: Wikipedia (autoři [Dějiny])    licence: CC-by-sa-3.0

Změny: Všechny obrázky a většina návrhových prvků, které s nimi souvisejí, byly odstraněny. Některé ikony byly nahrazeny FontAwesome-Icons. Některé šablony byly odstraněny (např. „Článek potřebuje rozšíření“) nebo byly přiřazeny (např. „Poznámky“). Třídy CSS byly buď odstraněny, nebo harmonizovány Byly odstraněny konkrétní odkazy na Wikipedii, které nevedou k článku nebo kategorii (jako „Redlinks“, „links to edit page“, „links to portals“). Každý externí odkaz má další obrázek. Kromě několika drobných změn designu byly odstraněny mediální kontejnery, mapy, navigační krabice, mluvené verze a geomikroformáty.


Upozornění: Protože daný obsah je v daném okamžiku automaticky převzat z Wikipedie, ruční ověření bylo a není možné. LinkFang.org proto nezaručuje přesnost a aktuálnost získaného obsahu. Pokud existují informace, které jsou v tuto chvíli chybné nebo mají nepřesné zobrazení, neváhejte a kontaktujte nás: e-mail.
Viz také: Tiráž & Ochrana dat.