Typografie - cswiki.cz

Typografie


(přesměrováno z Písmomalířství)


Typografie je umělecko-technický obor, který se zabývá tiskovým písmem. Dělí se na mikrotypografii a makrotypografii. Mikrotypografie se zabývá uměleckou tvorbou písma. Makrotypografie se zabývá umístěním písma na stránku, proporcemi titulků, textů a ilustrací, v češtině se tradičně nazývá grafická úprava.

Obsah

Dějiny typografie


Dějiny typografie ve vlastním slova smyslu začínají na přelomu středověku a novověku kolem poloviny 15. století. Nejčastěji se za vynálezce označuje Johannes Gutenberg, který v Mohuči v roce 1448 uvedl do provozu knihtisk z dřevěných matric. V tomto období experimentovali s tiskem také další umělci, například v Avignonu, Benátkách nebo v Toskánsku. Během velmi krátkého období nástupu novověku na konci 15. století a v prvních dvou desetiletích století šestnáctého došlo ke vzniku dvou základních forem latinského písma, a to písma humanistického a novogotického. V českých zemích se etablovaly knihtiskárny velmi časně, nejprve roku 1468 tiskem Trojánské kroniky v Plzni a v dalším desetiletí v Praze.

Novogotické písmo bylo odvozeno ze středověkého gotického písma. Od 16. století se v německých písemnostech konstituovaly tři základní druhy novogotického písma: kreslené novogotické písmo neboli fraktura (Frakturschrift; resp. ranější kurzíva fraktury švabach), zběžnější novogotické polokurzívní písmo neboli kanzlei (Kanzleischrift) a novogotické kurzívní písmo neboli kurent (Kurrentschrift), který vyhovoval potřebě rychlého psaní a čitelnosti a stal se druhem základním. V českých písemnostech používání novogotického písma přetrvalo přibližně do poloviny 19. století, v německy psaných až do roku 1941, kdy bylo úředně zavedeno humanistické písmo.

V době zrodu humanistického písma považovali humanisté psaní antických děl novogotickým písmem za barbarství. V roce 1465 Konrad Sweynheim a Arnold Pannartz vydali Ciceronův spis De oratore antikvou (Antiqua, anglicky Roman). Tím začíná v typografii renesance (anglicky Old Style), která vydržela až do počátku 18. století.

Antikva nebyla původně používána pro církevní a právnická díla, ale rozšířila se všude kromě Německa. Od roku 1501 Aldus Manutius produkoval masové a laciné edice knih v kurzívě. Jeho produkce byla čtyřikrát větší, než bylo obvyklé, čímž skončilo období prvotisků. Kolem roku 1540 ustalo období experimentů s písmy a kolem roku 1550 přestala být kurzíva standardním písmem a začala mít pouze vyznačovací funkci.

Novým obdobím zásadního rozvoje typografie bylo baroko (anglicky Transitional, 17221763), de facto tedy rokoko. Vyznačuje se v písmu větším kontrastem mezi širokými dříky písmen a úzkými liniemi a důsledným oddělováním titulků, odstavců a sloupců textu od marginálií s využitím grafických odrážek a ornamentálních dekorací. Po baroku následoval klasicismus (anglicky modern types, 17881820), který pod vlivem objemných tisků encyklopedií ještě zvýšil technický charakter písma a kontrast mezi tenkými a tlustými liniemi. Písmo je užší a sklon přímější. Pak započal úpadek (18201888), zapříčiněný překotným vývojem průmyslové výroby a novinové produkce.

Obnova estetické kvality typografie započala na přelomu 80. a 90. let 19. století v Anglii soukromými tisky bibliofilií a v celé Evropě byla dokonána, když bylo nově vyryto písmo Caslon pro časopis The Imprint. 20. století je eklektické; těží z renesance, baroka i klasicismu. Přelomovým obdobím bylo pro typografii nejprve zrušení ruční sazby a jejím nahrazení fototiskem.

Druhý a zásadní zlom v dějinách typografie nastal zavedením digitálního tisku koncem 20. století. Dosavadní typy krásného písma se zprvu drasticky redukovaly podle omezených možností výstupní techniky (tiskárny a monitory s nízkým rozlišením). S dalším technickým pokrokem se v posledních letech postupně vrací estetické normy typografie, ovšem nemají již masové měřítko tisku na papíře, nýbrž pronikají více do elektronických médií.

Proslulí světoví typografové


Významní čeští typografové


Zakladatelé v období humanismu

Národní obrozenci

Česká moderna

Typografové 1. poloviny 20. století

Z nich se zejména profilovala generace zakladatelů tisků z období po vyhlášení samostatnosti Československa:

Typografové od roku 1950

Současní typografové

Písmolijny


Písmomalířství


Písmomalířství je řemeslo, které se zabývá malbou nápisů různým písmem na různé materiály. Písmomalíři jsou tedy řemeslníci, kteří velmi často ve své praxi realizují poznatky získané nejen z malířství a natěračství, ale také z oboru typografie. Písmomalířství je patrně na ústupu, neboť mnoho nápisů se v současnosti vytváří jiným způsobem (např. lepí se ve formě samolepicích prvků vytvářených počítačem apod.).

Odkazy


Reference

Související články

Externí odkazy




Kategorie: Typografie | Umění | Písmo



Poslední aktualizace: 11.11.2020 07:34:41 CET

Zdroj: Wikipedia (autoři [Dějiny])    licence: CC-by-sa-3.0

Změny: Všechny obrázky a většina návrhových prvků, které s nimi souvisejí, byly odstraněny. Některé ikony byly nahrazeny FontAwesome-Icons. Některé šablony byly odstraněny (např. „Článek potřebuje rozšíření“) nebo byly přiřazeny (např. „Poznámky“). Třídy CSS byly buď odstraněny, nebo harmonizovány Byly odstraněny konkrétní odkazy na Wikipedii, které nevedou k článku nebo kategorii (jako „Redlinks“, „links to edit page“, „links to portals“). Každý externí odkaz má další obrázek. Kromě několika drobných změn designu byly odstraněny mediální kontejnery, mapy, navigační krabice, mluvené verze a geomikroformáty.


Upozornění: Protože daný obsah je v daném okamžiku automaticky převzat z Wikipedie, ruční ověření bylo a není možné. LinkFang.org proto nezaručuje přesnost a aktuálnost získaného obsahu. Pokud existují informace, které jsou v tuto chvíli chybné nebo mají nepřesné zobrazení, neváhejte a kontaktujte nás: e-mail.
Viz také: Tiráž & Ochrana dat.